Václav se po boku své ženy rozhodně nenudí. Jsou spolu čtvrt století a Václav určitě nepřehání, když tvrdí, že ani jeden rok vedle jeho manželky nebyl nezajímavý.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslal pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Poslal nám e-mail, ve kterém prozradil tajemství o své ženě Heleně. Předem nás ale varoval, že dočíst ho až do konce rozhodně nezvládne každý.
Čekám s tebou dítě!
Potkali jsme se před lety. Byli jsme oba dva mladí a lehkomyslní. Strávili jsme spolu jednu jedinou noc, na kterou si k tomu všemu kvůli alkoholu ani moc nepamatuji.
Přesto za mnou přišla o měsíc a půl později, že jsem jí udělal dítě. Nenapadlo mě pochybovat a k situaci jsem se postavil jako chlap.
Narodil se syn, o kterém jsem si myslel, že je můj. Při jedné hádce, to byly synovi asi dva roky, mi Helena řekla, že není můj.
A bude svatba!
Malého Honzu jsem miloval a ani Helena mi nebyla lhostejná. Hodil jsem pravdu za hlavu a nijak se v tom nepitval. Co bych z toho měl?
Za rok už Helena čekala moje dítě. To jsem si alespoň myslel. Tehdy rozhodla, že se vezmeme. Život na hromádce byl podle ní pro ostudu, když jsme měli dvě děti.
Tak jsme se vzali. Začali jsme žít jako spořádaná rodina. Helena chtěla dům. A co já bych pro ženu, kterou jsem miloval, neudělal? Začal jsem svépomocí stavět domek pro manželku a naše děti.
Už se to nestane!
Stavba domu nešla tak rychle, jak si Helena představovala. Často jsem měl na talíři, jak jsem neschopný, že mi to trvá.
Stalo se, že mě podvedla. Přišel jsem na to náhodou a manželka tvrdila, že se to stalo jen jednou. Dokonce to svedla na mě – prý jsem pořád nebyl doma. Bodejť by jo, z práce jsem jezdil na stavbu!
Byl jsem hloupý a nevěru jí odpustil. Naivně jsem věřil tomu, že to opravdu bylo jen jednou. Nyní už vím, že mě vesele podváděla dál.
Chci víc!
Myslel jsem si, že po nastěhování do vysněného domečku bude Helena konečně spokojená. Jenže ona nebyla, nikdy totiž není spokojená.
Naléhala na mě, že by chtěla více peněz. Tlačila mě do další práce, nakonec jsem měl tři zaměstnání. Domů jsem chodil jen spát.
Děti jsem vyrůstat neviděl. Zpočátku jsem byl pořád na stavbě, poté jsem šel z práce do práce a pracoval i o víkendech. Jenže manželka chtěla pořád víc a víc. A já jí chtěl vyhovět.
Ani jedno není tvoje!
Kolikrát jsem slyšel, že bych měl takovou ženskou poslat k šípku. Kolikrát mi kamarádi říkávali, že ze sebe nechávám dělat hlupáka.
Letos to bude 25 let, co jsem ženatý s Helenou. Se ženou, která mi nedávno prozradila, že ani druhé dítě vlastně není moje. Jen neměla to srdce mi to říci dřív.
I přes to všechno ji miluji. Byla první ženou, do které jsem se zamiloval, a navzdory tomu, co mi prováděla celý život, bude i tou poslední. Asi jsem vážně hlupák, ale já ji mám upřímně rád.
Autor: Natálie Kabourková
