Už jako malá holka snila o tom, že se jednoho dne vdá za bohatého muže. Představovala si, jak bude mít v životě všechno. V té době ještě netušila, že se její sen opravdu splní. Nedokázala si však představit, jak takový život po boku boháče může vypadat.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Valerie je naší věrnou čtenářkou, která nyní ucítila potřebu svěřit se s příběhem, o kterém mnoho lidí neví. Na první pohled je to spokojená žena, manželka a matka dvou dětí. Nyní se ale rozhodla ukázat pravdu. A ta má do pohádky hodně daleko.
Vyrůstala jsem v nuzných poměrech
Valerie vyrůstala v ne moc dobrých podmínkách. Rodiče měli velké dluhy. Nejednou se stalo, že Valerie nemohla do školy, protože na cestu nebyly peníze.
„Jako dítěti mi to nepřišlo, vyrůstala jsem v tom a brala to jako samozřejmost,“ svěřuje se Valerie. „Samozřejmě jsem vnímala, že jiné děti chodí v lepším oblečení nebo si nosí lepší svačiny. Já měla vždycky jen chleba,“ vzpomíná.
Přála jsem si vdát se za boháče a mít v životě všechno
Valerie se svěřila, že si už jako malá holka přála vdát se jednoho dne za hodně bohatého muže. Chtěla mít v životě všechno. Mít se dobře.
„Která holka o tomhle nesní?“ ptá se Valerie. „Já jen věděla, že nechci žít jako naši. Být zadlužená, nedopřát dětem ani školní výlet. Mít prázdnou lednici a nic do pusy,“ popisuje.
Tehdy netušila, že se její sen jednoho dne opravdu splní. A když se splnil a ona se skutečně provdala za muže, který měl spoustu peněz, neměla ani tušení, že její život rozhodně nebude procházka růžovým sadem.
Mám všechno, ale o hodně jsem přišla
Nyní si Valerie žije na vysoké noze. Luxusní bydlení, drahé auto, značkové oblečení. Má všechno, po čem toužila. Její manžel Patrik jí tohle všechno dokáže nabídnout. Má to ale háček…
„I když mám na první pohled všechno, co jsem kdy chtěla, je zároveň strašně moc věcí, o které jsem přišla,“ pokračuje Valerie. „Sice chodím ve značkovém oblečení, vozím se v drahém autě, nevařím, neuklízím, nechodím do práce, protože nemusím, ale nechtějte vědět, co mě to stálo,“ zoufá si.
Valerie se například nemůže stýkat se svojí rodinou. Pro jejího manžela jsou totiž podřadní a nechce být s nimi spojován. Nemůže chodit do práce, protože je manžel chorobně žárlivý a nesnesl by představu, že jeho žena pracuje někde v kolektivu.
Není to pohádka
„Manžel mi vybírá kamarádky,“ pokračuje Valerie. „Mohu se stýkat jen s těmi, které si vzaly muže podobného postavení. Jenže si s nimi kolikrát nemám co říci, není to přátelství,“ stěžuje si.
Valerie je nešťastná. Všichni si myslí, jak se má dobře, a na první pohled se tak opravdu má. Za pozlátkem, které jí kdekdo závidí, je ale smutná realita.
„Svého muže miluji, navzdory tomu, jak moc mi změnil život a jak moc mě ovládá,“ přiznává. „Někdy se ale přistihnu, jak závidím ženám, které mohou chodit do práce, které se mohou stýkat s kamarádkami, které si samy vybraly… Peníze jsou super, ale nejsou všechno,“ uzavírá Valerie.
Autor: Natálie Kabourková
