Pro své děti chceme jen to nejlepší, ony to ale bohužel mnohdy neocení. V případě Věry šlo nejen o zklamání, ale také o vyhozené peníze. S manželem se rozhodli podpořit svou dceru v tom, co si už dlouhé roky přála. Ona si to ale po pár dnech rozmyslela.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
„Dominika byla vždycky nadaná dívka. Na základní škole se jí ve všem dařilo, měla samé jedničky a v sedmé třídě se rozhodla, že chce studovat grafickou střední školu. Hledali jsme různé možnosti, všechny pro nás ale znamenaly šetřit peníze,“ říká Věra.
„S manželem jsme chtěli naší dceři splnit její velké přání. Vkládali jsme do ní naděje a mysleli jsme, že pokud bude studovat obor, který ji bude bavit, navíc na prestižní škole, bude mít zajištěnou šťastnou budoucnost.“
Za tři roky se nám podařilo našetřit dostatek peněz
Jelikož Dominika básnila doma rodičům o vysněné škole už od sedmé třídy, neponechali nic náhodě. Z každé výplaty dávali nějakou tu korunu stranou, a když byla dívka v deváté třídě, měli pro ní dost peněz na to, aby mohla jít studovat grafiku.
„Když jsme jí řekli, že jí peníze na školu dáme, byla šťastná. Děkovala nám a ptala se, jestli nám peníze nebudou chybět. Na patnáctiletou dívku se starala až příliš. My jsme jenom chtěli, aby mohla dělat to, co ji baví,“ popisuje Věra.
„Dominika si užila poslední prázdniny před střední a pak nastoupila na školu, na kterou se tak dlouho těšila. První den přišla nadšená, oznámila nám, že si hned našla kamarády se stejnými zájmy.
Jenomže druhý den se vrátila ze školy se skleslým výrazem. Prý jim učitelé hned dali několik testů, kterými měli ukázat, jaké jsou jejich znalosti v oboru. A ona byla jednou z nejhorších. Povzbuzovali jsme ji, že proto přece na školu chodí, aby se něco naučila,“ vypráví Věra.
Jenomže Dominika, která byla zvyklá na základní škole excelovat, aniž by se musela nějak výrazně učit, najednou nebyla nejlepší. A to ji trápilo. Další den přišla domů s tím, že se musí učit na test, ale že vlastně neví jak, protože se nikdy neučila.
Kvůli pár špatným známkám to rychle vzdala
Po týdnu měla Dominika na svém kontě několik špatných známek, kvůli kterým probrečela noci. Přišla proto jednou ráno za rodiči s tím, že už na škole dál být nechce. „Oznámila nám, že to nezvládá a že ji to vlastně ani nebaví.
Samozřejmě, že jsme se ji snažili uklidnit, pomoci jí s učením, poradit jí, co a jak. Jenomže samotným nám obor moc neříká, takže to bylo komplikované. Ona si navíc usmyslela, že tu školu už studovat nechce, a bylo hotovo,“ svěřuje se čtenářka.
I když se rodiče snažili dceru na škole udržet, nemělo to cenu. Její známky se zhoršovaly, chodila domů s nechutí a často pláčem. „Nakonec jsme se rozhodli nechat ji přestoupit na jinou školu,“ říká Věra.
„Nemělo by cenu, aby se trápila někde, kde se jí nelíbí. Ale i tak jsme zklamaní, protože nás to stálo velké úsilí a peníze za první ročník nám samozřejmě už nikdo nevrátí. Doufáme jen, že bude na novém místě šťastná.“
Autor: Šárka Cvrkalová
