Moje manželka se netajila tím, že si s mojí rodinou zrovna nerozumí. Od samého začátku to mezi nimi skřípalo, moje rodina ji neschvalovala a ona mi dávala jasně najevo, že mojí rodinou pohrdá. I přes jasně viditelné rozpory mezi nimi jsem si Alici vzal. Netušil jsem, že se kvůli ní jednoho dne otočím zády ke své rodině…
Moje máma mě prosila, abych si ji nebral
Moje maminka nesouhlasila s tím, abych si Alici vzal. Nebral jsem její slova vážně dokonce ani tehdy, když mě přímo v můj svatební den, jen pár minut před obřadem, se slzami v očích žádala, abych si ji nebral. Říkala, že do naší rodiny přinese jedině neštěstí, tvrdila o ní, že pro mě není ta pravá a nabádala mě k tomu, abych konečně otevřel oči, a viděl tak to, co vidí všichni okolo kromě mě. Pamatuji si, že jsem se tehdy jen usmál, dal své matce pusu na tvář a odešel do obřadní síně, abych si krátce nato Alici vzal za ženu.
Připadal jsem si jako tenisový míček mezi dvěma hráči
Po svatbě jsem si často připadal jako tenisový míček mezi dvěma hráči. Pomyslně jsem létal z jedné strany na druhou, tuhle jsem naslouchal stížnostem své ženy, vzápětí jsem byl svědkem ošklivých slov, která na účet mé manželky říkala má rodina. Nedalo se to příliš dlouho vydržet, vyčerpávalo mě to a já si musel vybrat, na jakou stranu se přikloním.
Zdroj: 123RF.COM
Vybral jsem si svou ženu. Postavil jsem se za ni a bránil ji, když jejím směrem někdo z mé rodiny útočil. Myslel jsem si, že je mým úkolem stát za ženou, kterou jsem si vzal.
Vymýšlela si různé historky
Alici jsem znal osm let, během kterých jsem si zvykl, že často opovrhovala mojí rodinou. Netajila se tím, že pro ni nebyli dost dobří. Často o nich mluvila jako o „póvlu“, který jí není hoden. Její slova mě zraňovala, ale postupem let jsem se je naučil nevnímat.
Dalším levelem bylo, že si Alice začala vymýšlet – já ovšem zpočátku netušil, že její historky nejsou ani zdaleka pravdivé. Když mi třeba tvrdila, že ji moje sestra uráží, osopil jsem se na vlastní sestru a šeredně jí vynadal. Nebo když mě přesvědčovala, že ji moje matka pomlouvá, vynadal jsem ženě, které mi dala život. Až tak zaslepený a oddaný své ženě jsem byl.
Rodina se mnou nemluví, já toužím po odpuštění
Situace dospěla až tak daleko, že se mnou moje rodina přestala mluvit. Až tak moc jsem je zranil, když jsem je osočoval z věcí, které neudělali, jen proto, že to tvrdila moje žena. Otočil jsem se k nim zády. Když jsem odhalil, že moje manželka lhala, otočili se oni zády ke mně. Zasloužil jsem si to, přesto jsem je požádal o odpuštění. S Alicí jsem se rozvedl a doufám, že mi moje rodina jednoho dne dokáže odpustit. Každý si přece zaslouží druhou šanci.
Autor: Nikol Kolomazníková
