Na roli otce jsem si počkal. S manželkou se nám nedařilo otěhotnět několik let a první dcera Adélka byla doslova vymodleným dítětem. Mladší syn Jonášek byl sice neplánovaný a přišel nečekaně, ale byl stejně tak milovaný jako jeho sestra.
Otcem jsem se stal až ve svých sedmatřiceti letech – v době, kdy děti mých kamarádů již procházely pubertou, nebo dokonce byly dospělé. Já jsem své děti rozmazloval a užíval si každičký den s nimi.
Měla románek s kolegou
Několikaleté marné pokusy o početí dítěte zanechaly na našem vztahu s manželkou jisté šrámy. O dítě jsme se snažili jen několik let po svatbě. Když se objevily problémy, nejdříve nás to vzájemně semklo. Jenže čím déle problémy přetrvávaly, tím větší mezera mezi námi vznikala. Nakonec se nám sice narodily dvě krásné děti, za které jsme byli oba dva neskutečně vděční, ale na vztahu zůstaly šrámy z letitých nezdarů, hádek a nedorozumění.
Možná toto všechno moji ženu vedlo k tomu, že si začala románek s kolegou z práce. Zpočátku to tajila a já si ničeho
nevšiml. Tolik jsem se soustředil na děti, že mi nevěrná manželka tzv. proklouzávala mezi prsty a dlouhé měsíce mě tahala za nos. Jenže pak se rozhodla, že románek je najednou vážnější, a dospěla k závěru, že se rozvede.
Připravila mě o děti
Když mi manželka doslova hodila rozvodové papíry pod nos, nevěřil jsem tomu. Ano, vnímal jsem mezi námi určité změny, ale to nic neměnilo na tom, že jsem svou ženu stále velmi miloval. Ona si ale stála za svým, chtěla žít se svým milencem, se kterým se pak přestala tajit a klidně se s ním vodila za ruku na veřejnosti. I přesto, že stále byla vdaná za mě. „Už tě nemiluji, tak to zbytečně nekomplikuj,“ řekla mi jednoho večera a mně se tím zbořil svět.
To horší ale mělo teprve přijít. Žena chtěla děti do své péče s tím, že já je budu mít jednou do měsíce. A to byla teprve rána.
Děti jsem vídal málo
Než vůbec proběhl rozvod, žena se i s dětmi odstěhovala za svým novým přítelem. Vídat jsem je mohl jen velmi sporadicky, protože ne vždy se to mé ženě hodilo. Chyběly mi, proto jsem se snažil brát si je každou volnou chvíli, ale jejich nový tatínek se mnou měl očividně problém a rozhodl se, že bude dělat naschvály. A moje žena ho zaslepená láskou ochotně podporovala, naschvály mi dělali oba a děti mi skoro nepůjčovali.
Děti chtěly zůstat se mnou
Situace se nezlepšila ani po rozvodu, kdy mi manželka měla děti půjčovat jednou do měsíce, a to se jí samozřejmě hodilo do krámu. Někdy mi je totiž nepůjčila vůbec, vždycky si něco vymyslela. Musel jsem sledovat, jak moje děti žijí s jiným otcem, který si na jejich otce jen hraje. Nakonec to ale byly právě moje děti, které rozhodly o změnách, jež měly nastat.
Děti byly smutné a nešťastné. Život s jiným tatínkem se jim nelíbil, často na ně křičel. Zastání u vlastní mámy neměly, protože máma byla zaslepená láskou. Proto jsem požádal o svěření dětí do péče a soud mi po debatě s oběma dětmi vyhověl. Nyní mám děti u sebe, ale nejsem jako moje žena a v kontaktu s nimi jí nikterak nebráním.
Autor: Nikol Kolomazníková