Vladimír se poznal s Romanem už na škole. Hned si jako přátelé padli do oka. Podobné zájmy je sblížily a po ukončení školy byli i nadále v kontaktu. Pak se usadili ve stejné vesnici, oba si našli manželku, donedávna se ale vídali téměř každý druhý den.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslal pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
„Nebyl snad týden, kdy bych se s Romanem neviděl. Mluvili jsme spolu o všem. Naše manželky si taky hodně rozumí, rodiny si vzájemně pomáhaly. Tedy až donedávna, kdy se se mnou Roman najednou přestal bavit,“ popisuje Vladimír.
Podle jeho slov se Roman zničehonic přestal ozývat, nereaguje na zprávy, a když se potkají osobně, sotva pozdraví. Na nějaké posezení prý nemá čas. Vladimír pochopil, že se mu kamarád vyhýbá. Neví ale proč.
Tvrdí, že se mi nevyhýbá, já to ale poznám
„Když mi Roman přestal odepisovat na zprávy, myslel jsem nejdřív, že nemá čas. Po týdnu jsem začal mít dojem, že se něco stalo, tak jsem ho navštívil. Byl doma, ale řekl mi, že má moc práce a ozve se mi.
Ani mě nepozval dál, což se nikdy předtím nestalo. Kdykoli měl nějaký problém, já o tom věděl. Takže jediná možnost je, že jsem zdrojem toho problému já,“ popisuje Vladimír svou situaci.
Od té doby potkal Romana několikrát venku na ulici. Když ho ale vesele pozdraví, kamarád mu odpoví jen zasmušilým kývnutím hlavy a jde rychle dál. Jako kdyby se bál, že spolu budou muset mluvit.
„Na pár zpráv, ve kterých jsem se ho ptal, co se mezi námi stalo, mi odepsal. Napsal ale jenom, že je všechno v pořádku, že se mi ozve, až to půjde. Tak už to jde ale asi měsíc,“ svěřuje se čtenář.
Jeho žena nic neví, zato ta moje by mohla
Vladimír dlouho nechtěl vyzvídat. Nakonec to ale nevydržel a zeptal se Romanovy ženy, co se stalo. Ta ale jen zmateně odpověděla, že si sice rozdílu všimla, co se děje ale netuší.
Zkoušela se prý sama Romana ptát, on se s ní ale na to téma nechtěl bavit. Několikrát se kvůli tomu i pohádali, a tak se rozhodla, že ho raději nechá být. Vladimírovi tak příliš nepomohla.
Vladimírovi se ale zdá, že jeho vlastní žena něco tuší. Několikrát s ní totiž o Romanovi mluvil a ona vždy velmi rychle změnila téma. „Vždycky mi jen řekne, abych ho neřešil a dal mu čas. Prý se sám ozve.
Když o kamarádovi začnu mluvit, ona je podrážděná, ptá se, proč ho stále musím řešit, hádá se se mnou a rychle se snaží mluvit o čemkoli jiném. Mám proto dojem, že mi neříká všechno,“ popisuje čtenář,
„Samozřejmě se mi honí hlavou všemožné myšlenky, které jsem se už pokoušel odehnat, něco mi ale říká, že tohle bude větší problém než jen nějaká Romanova špatná nálada. Potřebuji zjistit, co se děje, jinak se budu užírat.“
I když se Vladimír snažil získat informace na všech frontách, zjistil jen to, že musí dát Romanovi čas, aby se mu ozval sám. Doufá proto, že to bude co nejdřív a že něco jejich přátelství nepokazí natrvalo.
Autor: Šárka Cvrkalová
