Když Vladislav začínal v nové práci, bylo všechno skvělé. Zvýšil se mu plat, neměl tolik práce jako na staré pozici, dostal víc volnosti. Jenže po pár měsících mu došlo, že ani tak to nebude mít snadné. Jeho šéfová je totiž rodinná známá.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
To pro Vladislava ale neznamená, že by měl v práci nějaké úlevy. Ona mu naopak neustále připomíná, že jen proto, že se znají, s ním nebude mít slitování.
„Co se týče práce, je všechno v pohodě,“ říká Vladislav. „V osobní rovině se mnou ale šíleně zametá. Když přijdu do práce jen o pět minut později, má hned připomínky a já jsem všem k smíchu. Ostatní přitom vůbec neřeší.“
Tak trochu si na mně honí ego
Vladislav si všiml, že jeho šéfová není zrovna vůdčí typ. Nemá u svých podřízených příliš velký respekt, kdykoli je mimo kancelář, ostatní ji pomlouvají.
„Má sice zkušenosti a dovednosti na to, aby vedla tým lidí, nemá však zkrátka to, co dobrý vůdce potřebuje,“ říká Vladislav. „Ale do očí jsem jí to nikdy neřekl.“
Jenomže zatímco k ostatním si jeho nadřízená nic nedovolí, jemu vyčte každou drobnost, jelikož ho zná už roky, může mu tykat a bavit se s ním na stejné úrovni. A dělá to nejradši před ostatními.
„Ona ví, že se jí nevzepřu. Zná mě a já znám ji, nechceme se hádat. V soukromí se ke mně chová mile, ale na pracovišti před ostatními mi vytýká i ty nejmenší prohřešky. A já mám pocit, že to dělá proto, aby v jejich očích stoupla.“
Podle čtenáře to ale vůbec nefunguje. Naopak si všichni uvědomují, že je pro ni snadnější seřvat známého, než aby něco vyčetla tomu, kdo se skutečně provinil. „Chová se ke mně opravdu hnusně a hodně kolegů se mě ptá, proč si to nechám líbit. To jim ale říci nemohu,“ dodává.
Má to i své výhody, mám peníze navíc a nejhorší práci za mě dělají jiní
„Jak už jsem psal, v soukromí je na mě Helena poměrně milá. Často k nám chodí na návštěvy, nosí mi prémie, které sice zapsala do systému, ale nedává mi je před kolegy.
Taky jsem si u ní vyprosil, aby mi určitý typ úkolů nezadávala, protože to není zrovna moje parketa. Kdybych měl za šéfa kohokoli jiného, dělal bych stejnou práci jako ostatní.
S Helenou mám ale svoje výhody, i když mě potom před ostatními ponižuje a chová se ke mně strašlivě. Já se na oplátku přidám k pomlouvacímu kroužku, jakmile odejde z místnosti,“ vypráví Vladislav.
Jeho kolegové si tak žádné protekce nevšimli, zatímco dobře vidí, jak je Vladislav šikanován svou vlastní známou. „Mockrát mi říkali, abych s tím něco udělal, ale já se jenom v duchu směji.“
Sice je čtenář podle svých slov v kolektivu za blázna a ňoumu, on si ale může žít na vysoké noze. Stačí mu snášet snahu své šéfové zapůsobit na ostatní podřízené.
Autor: Šárka Cvrkalová
