Nějaký ten kanadský žertík dokáže Vlasta pochopit. Ale to, co si na ni přichystal její muž Václav před třemi roky, to ji dodnes děsí ve snech. Takové vtipy by se podle ní měly ze zákona zakázat.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Vlasta popisuje svého muže jako člověka, který vždy miloval černý humor. Mnohdy na ni vyskočil zpoza rohu, když to nečekala, a smál se věcem, které jí vtipné nepřišly.
Ale to, co předvedl s kamarádem tehdy v lese, ji vyděsilo k smrti. A dodnes mu to vyčítá. On se ani nemůže divit tomu, že už s ním na houby chodit nechce a musí si hříbky na smaženici donést sám.
Domluvil se s kamarádem
„Byl podzim a manžel mě vylákal, že půjdeme sbírat houby. Jelikož bylo po dešti, měli jsme poměrně pěkné vyhlídky,“ vypráví čtenářka Vlasta.
„Chvíli jsme bloudili lesem po našich oblíbených místech, najednou se ale ozval poměrně blízko nás výstřel. Lekla jsem se, ale nepovažovala jsem to za nic strašného.
Myslela jsem si, že třeba někde v okolí střílí myslivci, i když, jak říkám, bylo to hodně blízko. Po chvíli se ale ozvalo volání o pomoc. Manžel byl kousek ode mě a za chvíli začal volat, abych rychle přiběhla.“
Když Vlasta celá vyděšená doběhla na místo, odkud ji volal, ležel tam muž s hrudníkem celým od krve. Nebo od něčeho, co se zdálo být krví. „Co budeme dělat? Támhle utíkal ten chlap, co ho střelil.“ Tahle slova si pamatuje Vlasta dodnes.
Netušila, zda se víc bojí o život muže, nebo o to, že se útočník vrátí. „Začala jsem hledat po kapsách telefon, rozhlížet se kolem, do očí se mi hrnuly slzy,“ říká.
Začali se oba smát
Když Vlasta vytáhla telefon a začala vytáčet rychlou, její muž ji zarazil a začal se smát. Muž, který ležel na zemi, se zvedl a začal se taky chechtat.
„Václav mi oznámil, že to je jeho kamarád Aleš, který se se mnou už dlouho chtěl setkat. A nejlepší způsob seznámení je prý ten, který si budeme navždycky pamatovat.
No, měl pravdu v tom, že na zážitek z toho dne jen tak nezapomenu. Ale jeho kamarád na mě udělal dojem hlupáka, kterému přijde napadení člověka a smrt jako vtipné téma.“
Podle toho, co Vlasta píše, se pak s Václavem nebavila ještě týden. Nakonec mu odpustila a zařekla se, že ho také jednou nachytá tak, aby z toho měl noční můry.
„Dodnes se mi to nepovedlo. Asi bych na něco takového neměla žaludek. Nějaký smysl to celé ale mělo. Václav si už teď dává pozor na to, jaký žertík zase s kamarády vymyslí.“
Autor: Šárka Cvrkalová
