Dlouho jsem nemohl zakopnout o pořádnou ženskou. V mém životě se jedna po druhé střídaly samé pochybné existence – pro jednu jsem byl chodící peněženka, druhá mě měla jen jako rozptýlení za zády svého manžela, třetí ve mně viděla jen zploditele dětí. Když už jsem si začínal pohrávat s myšlenkou, že raději zůstanu sám, objevila se v mém životě Magda. A změnila ho od základu.
Byl jsem opatrný
Měl jsem za sebou několik neúspěšných vztahů, kvůli kterým jsem byl zpočátku velmi opatrný. Magda se mi líbila, naše sympatie byly vzájemné, já se přesto držel zkrátka, abych něco neuspěchal. Začátky našeho vztahu tak byly krapet kostrbaté, ale o to více mě potěšilo, když jsem si uvědomil, že Magdu miluji a ona miluje mě.
Naše štěstí však nemělo trvat příliš dlouho.
Dva roky hádek
Ačkoli jsem se snažil netlačit na pilu a chtěl jsem mít jistotu, že vztah s Magdou vážně stojí za to, půl roku po našem seznámení přišly na řadu první hádky. Ty pak u nás doma byly na denním pořádku. Dokázali jsme se pohádat kvůli naprosté prkotině, vjeli jsme si do vlasů kvůli věcem, nad kterými by kterýkoli jiný pár jen mávl rukou. Jenže my dva ne, my jsme se hádali doslova jako koně.
Hádat jsme se vydrželi dva roky. Pak jsme usoudili, že to byla chyba a že se pro sebe očividně ani trochu nehodíme. Proto jsme se rozešli.
Něco mi v životě chybělo
Po bouřlivém rozchodu s Magdou se mi na nějakou dobu příjemně ulevilo. Dal jsem si pauzu od vztahů, po posední zkušenosti a dvou letech téměř každodenních hádek jsem neměl sebemenší chuť začínat si románek s další ženou. Žil jsem na volné noze, užíval si pohodu, nemusel brát ohledy na někoho druhého. Myslel jsem si, že je mi takto nejlépe, že mi to vyhovuje a že jsem spokojený.
Jenže nebyl. Něco mi v životě chybělo a já se snažil přijít na to, co to vlastně je.
Stále jsem ji miloval
Čtyři měsíce po rozchodu s Magdou jsem dostal SMS z mnou dobře známého čísla. Psala mi Magda, chtěla se sejít. Hlavou mi běžely otázky, co se děje. Dokonce mě i napadlo, jestli náhodou není těhotná. No to by byl gól! Na schůzku jsem šel, ačkoli jsem měl smíšené pocity – na jednu stranu jsem se těšil, že ji zase uvidím, na stranu druhou jsem z toho měl žaludek až v krku a nohy jako želé.
Když jsem ji po těch čtyřech měsících uviděl, jak sedí u stolečku v kavárně, došlo mi, že ji vlastně pořád miluji.
Měla to stejně jako já
Stačilo pár slov, aby nám došlo, že jsme se celou tu dobu oba cítili stejně. Zatímco já přemýšlel nad Magdou, ona vzpomínala na mě. V kavárně jsme nakonec proseděli asi čtyři hodiny, tak dobře jsme si povídali, že jsme čas ani trochu nevnímali. Dospěli jsme ke stejnému názoru, že jsme se museli rozejít, aby nám došlo, že k sobě vlastně patříme. I přes všechny ty hádky, kterými jsme si prošli.
S Magdou už zase tvoříme pár. Doufám, že teď už to bude bez hádek a napořád.
Autor: Nikol Kolomazníková
