Vystudoval jsem obor informační technologie a stal se mým velkým koníčkem. Hodně jsem se toho naučil a díky tomu se tu a tam dostal k nějaké té opravě, nastavení počítače nebo vyřešení problému s wifi připojením a podobně.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Nejeden kšeftík mi sehnala moje matka. Usmyslela si, že jsem prostě šikovný kluk, a čas od času mě poslala k nějaké své kamarádce nebo známé, abych jí pomohl s počítačem. Na jednu z návštěv ale budu vzpomínat hodně dlouho.
Nemohl jsem se na ni zlobit
Ne vždy jsem měl radost z toho, že mi máma domluvila melouch. Bylo mi hloupé brát si peníze za práci, která mi zabrala třeba jen pár minut, protože to, co jiným připadalo jako nadlidský úkol, pro mě byla absolutní rutina.
Nemohl jsem se na ni ale zlobit. Byla na mě prostě jen pyšná a chtěla se pochlubit, jak šikovného má syna. Proto využila každou příležitost, aby mě poslala ke kolegyni, kamarádce nebo sousedce. Cítila se pak hrdě.
Domluvila mi další kšeft
Když mi volala onehdy, že je její kamarádka Zdena nešťastná, protože jí nefunguje internet, a prosila mě, abych se u ní zastavil, zrovna se mi to nehodilo. Měl jsem jiné plány, ale ona trvala na tom, že to musí být ještě toho dne.
Nejdříve jsem se snažil schůzku odložit, ale máma se nedala odbýt. Nakonec jsem podlehl a ke kamarádce vyrazil. Doufal jsem, že ten problém s internetem bude jen nějaká maličkost a já to sfouknu během chviličky. To jsem ale netušil, co mě tam doopravdy čeká.
O internet vůbec nešlo
Dorazil jsem na adresu a velmi rychle mi došlo, že o problém s internetem tady rozhodně nepůjde. Kamarádka mojí mámy na mě totiž nečekala sama. Byla v doprovodu své dcery.
Najednou jsem seděl u kafe, naproti mně naprosto cizí ženská a její maminka se nás snažila dát dohromady. V té chvíli jsem proklínal svoji mámu, do čeho mě to uvrtala. Situace mi nebyla ani trochu příjemná a přemýšlel jsem, jak se rychle vykroutit.
Tohle si budu pamatovat hodně dlouho
Ty tři se na mě očividně domluvily. Zdenčina dcera Lenka ale vůbec nebyla můj typ. Měla asi o padesát kilo víc, než kolik jsem u žen schopen akceptovat. Mám zkrátka jiný vkus a ten ona nesplňuje.
Z bytu jsem se dostal až po dlouhé hodině, kdy jsem se vymluvil, že mám práci. Máma se hned zajímala, jak to dopadlo, a to, co jsem jí řekl, si za rámeček nedala. I když se mi omluvila, dlouho jsem se na ni zlobil.
Jsem sice sám a ona už si představuje vnoučata, tohle ale musí nechat na mně. Dokážu se seznámit sám a partnerku si vyberu podle sebe.
Autor: Nikol Kolomazníková
