Zdeněk si myslel, že našel ženu přesně podle svých představ. Ženu, která konečně nebude stát o jeho majetek, ale bude ho mít ráda v dobrém i ve zlém. Jak hluboce se zmýlil, zjistil záhy.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Myslel jsem si, že můžu cokoliv
„Moji rodiče na mně nikdy nešetřili. Dalo by se říct, že jsem patřil k takové té zlaté mládeži. Můj otec vlastní velkou firmu a já měl všechno, co jsem si jen přál. Jsem rád, že byla ta sametová revoluce a můj otec mohl začít podnikat,“ smál se na úvod.
Zdeněk se nám svěřil, že k osmnáctým narozeninám dostal od svého otce kromě řidičského průkazu také nový Mercedes, který si přál. Začalo mu divoké období plné zábavy, drahých barů a dovolených s kamarády.
„Opravdu jsme nemuseli nic. Sice jsem studoval vysokou školu, ale víte, jak to je. Když máte peníze, všechno jde vždycky nějak udělat. Bylo to zajímavé období. Nemůžu říct, že bych si na něco stěžoval. Málokdo má to štěstí si takto užít mládí,“ pokračoval Zdeněk.
Ani jsem nečekal, že existuje ta pravá
K životu Zdeňka a jeho kamarádů samozřejmě patřily i ženy. „Vždycky jsem nějakou potkal na baru a pozval ji na panáka. Když jsem jí pak začal vyprávět o svém životě, skoro vždycky byla moje. Ani nevím, kolik holek jsem vlastně za tu dobu měl. Pro mě bylo důležité si to pořádně užít.“
Když mu bylo už přes třicet, začaly se Zdeňkovy hodnoty rapidně měnit. Už nemusel každý víkend pořádat párty a navštěvovat kluby pro vyšší třídu lidí.
„Uvědomil jsem si, že o tom život není. Snažil jsem se získat partnerku, která se mnou bude chtít být pro to, jaký jsem, a ne pro moje peníze a protože jí koupím nový mobil, rozumíte.“ V okruhu lidí, mezi kterými se pohyboval, bylo těžké někoho takového najít.
Změnil jsem se od základů
„V pětatřiceti letech už jsem byl přesvědčený, že takhle to dál nejde. Už pro mě peníze ani zábava nebyly to hlavní. Přihlásil jsem se do ročního kurzu duchovního rozvoje, který změnil můj přístup k životu.
Tam jsem taky poznal Andreu.“ Dle jeho slov působila velice skromně a zajímala se spíše o jeho duši a rozvoj než o majetek.
Zdeněk si myslel, že je to ta pravá, a po roce ji požádal o ruku. Souhlasila. Při svatební noci se jí svěřil se svou představou o budoucnosti.
„Řekl jsem jí, že jsem rozhodnutý většinu svého majetku věnovat našemu spolku, kterého jsme se stali členy, a odjet na dva roky do Ameriky, kde náš řád sídlí.“
Zdeněk ihned zjistil, že Andrea s ním tuto myšlenku nesdílí a že celý duchovní postoj jen hrála. Když zjistila, že by měli o vše přijít, utekla.
Otázkou je, zda jeho nápad, který nakonec opravdu realizoval, byl dobrý, nebo nikoliv. Zdeněk v tom má ale jasno. Nikdy by neměnil.
Autor: René Podhrázský
