Věřím tomu, že láska překoná všechno. A že pravé souznění je třeba dokázat nejen vírou, společnými zájmy a laskavostí, ale také odpuštěním. Nikdy jsem si nemyslel, že budu postaven před otázku, zda odpustit nevěru. Ale po pěti letech manželství se to bohužel stalo.
Manželka se mi přiznala, že měla styk s jiným mužem. Šlo o kolegu v práci, který využil situace, když se opila na firemním posezení v baru. Ráno se ji prý snažil přemlouvat, aby zůstala a zopakovala si to, co se v noci stalo. Jenomže moje žena Sára si z noci nic nepamatovala, na jeho návrh mu vlepila facku a s brekem mi běžela říct, co se stalo.
Odpustil jsem jí. Odpustil bych, i kdyby to byla její vina
Byla zdrcená. A já plakal a objímal ji. Neplakal jsem proto, že mi zahnula, ale proto, že mi jí bylo líto. Její jediná chyba byla ta, že se opila. Její kolega se zachoval zle a já nechtěl, aby za to platila. Když jsem nad tím vším přemýšlel, došlo mi, že Sáru miluji natolik, že bych jí odpustil i chtěnou nevěru.
Brzy jsme zjistili, že nevěra má více následků, než jsme tušili
Sára opustila práci, aby se nemusela vídat s oním kolegou, který jí ublížil. Náš vztah sice utrpěl rány, ale nakonec se mezi námi vše srovnalo a pokračovali jsme jako do osudného dne. Jenomže po dvou měsících zazvonil kolega u našich dveří a chtěl se Sárou mluvit. Nechal jsem je. Když odešel, našel jsem ji zdrcenou sedět za stolem.
Trvalo to dlouho, než začala mluvit. Nejprve jenom plakala a říkala, že si to nikdy v životě neodpustí. Nakonec jsem z ní dostal, že prý byl její milenec u lékaře a náhodou se zjistilo, že má HIV.
Žena mě nakazila. Ani přesto jsem ji neopustil
Brzy potom jsme se oba nechali vyšetřit. Bohužel výsledky potvrdily to, čeho jsme se obávali. Jsem teď kvůli tomu, že jsem své ženě vše odpustil, HIV pozitivní. Sára se mě několikrát snažila opustit. Prý mi bez ní bude líp. Jenomže já vím, že to není pravda. Vždy jsem ji přesvědčil, aby zůstala.
Čtěte také:
Jonáš (42): Žárlil jsem a manželka mi dala na výběr: buď se začnu léčit, nebo o ni přijdu
Náš vztah už není takový jako dřív. Sára je pesimistická, věčně posmutnělá, všechno si vyčítá. Ani já se na svět nedívám zrovna přes růžové brýle. Ale máme jeden druhého, a to je podle mě důležité.
Autor: Šárka Cvrkalová