Zdeněk přiznává, že když je v nějaké situaci vypjatá atmosféra, jeho nervy často nevydrží a on pak nadává všemu a všem kolem sebe. Právě proto si z něho po jednom náročném projektu jeho syn udělal legraci a dal mu vskutku netradiční dárek.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslal pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
„Dokud mi to zdraví a síla dovolí, rád svým dětem s čímkoliv pomohu. Uznávám ale, že stěhování syna s mojí snachou do osmého patra bez výtahu byla fuška. Myslím, že jsem tehdy za ten týden vypustil z úst tolik nadávek, jako nikdy předtím,“ přiznává se Zdeněk.
I když dnes se tomu čtenář spíše směje, v dané chvíli prý byla situace opravdu náročná a rodina se hodně hádala. Zdaleka nejvíce ale křičel on. Dárek, který pak dostal od syna se snachou za výpomoc, ho ale pobavil.
Pozvali mě na večeři
„Neměl jsem nejmenší tušení, že něco chystají,“ popisuje Zdeněk. „Řekli mně a mojí ženě, abychom přišli do nového bytu na večeři. Prý na kolaudaci, když jsme jim se vším tolik pomohli.
Povečeřeli jsme a dostalo se mi mnoho slov díků za to, jak jsem jim pomohl s vynošením i montováním nábytku. Už tak jsem se červenal, to jsem ale netušil, co dalšího si pro mě připravili.“
Nejlepší dárek šitý na míru
Když syn se snachou vytáhli poukaz na zážitek, myslel si Zdeněk, že jde o nějakou masáž nebo lázně. To by koneckonců po tak náročné práci ocenil. To, co dostal, ho ale potěšilo mnohem víc.
„Na papíře stálo, že si mám rozmlátit svůj vlastní vrak auta a upustit tak páru. Nejdříve jsem myslel, že je to nějaká legrace, netušil jsem, že něco takového opravdu existuje,“ popisuje své dojmy.
„Ukázalo se ale, že jde opravdu o zážitek na míru pro ty, kteří se chtějí trochu odvázat a dát energii do nějakého toho ničení. Příště prý mi takový zážitek dají před akcí, než abych na ně zase ječel.“
Vzal jsem to s humorem
Zdeněk říká, že na jeho místě by se možná hodně lidí naštvalo. Syn se snachou mu v podstatě naznačili, že by měl se svými nervy něco dělat. On ale pochopil, že to bylo myšleno s humorem.
„Zážitek navíc nejspíš nebyl levný. Rozhodl jsem se ho využít. A mohu vřele doporučit. Sice si nejsem jistý, že budu v příští vypjaté situaci nadávat o něco méně, na druhou stranu jsem si mlácení do zničeného auta opravdu užil.“
S humorem jde všechno líp
Zdeněk na konci příběhu dodává, že i když jeho nervy občas rupnou ve chvíli, kdy se to úplně nehodí, snaží se brát své problémy s humorem. Nemá cenu se trápit povahou, kterou člověk nezmění.
„Občas si zanadává každý. Rodina už si zvykla a přátelé mě také znají. Nejsem nijak vztahovačný a dokážu si ze sebe udělat legraci. Tím se to všechno vyrovnává,“ dodává.
„Možná by si hodně lidí myslelo, že mlátit do aut půjdou spíš nějací puberťáci, kteří si užívají mladické energie. I v mém věku ale bylo opravdu osvobozující si něco takového vyzkoušet.“
Autor: Šárka Cvrkalová
