Tomáš se nikdy příliš nezajímal o svou budoucnost. Žil přítomností a věřil, že časem si nějak poradí. Našel si věrnou ženu, která s ním sdílela všechny radosti, a založili společně velkou rodinu. Všechny děti však odešly do světa hledat lepší zaměstnání, a tak se ženou zůstali na všechno sami. V pozdějším věku jeho manželku začaly trápit zdravotní obtíže a brzy podlehla nemoci. Tomáš je teď sám a snaží se si v každé situaci poradit.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Nejobtížnější je placení účtů
„Nejsem přítel moderních přístrojů, a proto si rád zajdu vyřídit vše postaru na poštu, která je nedaleko mého domu,“ popisuje Tomáš. O finance se v minulosti starala jeho žena, on tak postupem času zapomněl, na jaké je třeba myslet poplatky.
Děti se mu snažily pomoci alespoň skrze telefonní hovory, ale Tomáš mnohdy nechápal jejich rady. S dětmi by byl rád více v kontaktu, ale ve svém věku neumí používat počítač nebo jinou složitější elektroniku, tak je odkázán jen na telefonní hovory.
Na úklid už sám nestačí
„S úklidem jsem pomáhal celý život. Vím, že by manželka měla s tolika dětmi spoustu práce, proto jsem nikdy neváhal, když mě poprosila o pomoc,“ říká pyšně. Nikdy ale nezastával všechnu práci sám a ve stáří není schopný se o vše postarat. Přátelé mu doporučovali, aby si našel pomocnici. Jeho důchod ale nestačí na to, aby mohl platit někoho na úklid, tak se raději stará sám.
Tomáš se snaží ze všech sil, aby svou domácnost udržel
„Když ještě žila manželka, provoněla náš dům pečená kachna nebo jiný nedělní oběd. Dnes si připravuji jednoduchá jídla, abych ušetřil čas, námahu i peníze,“ popisuje smutně Tomáš. Několikrát pomohl své starší sousedce s úklidem dvorku a za odměnu mu přinesla bábovku nebo jinou sladkost. Stále mu však v domě chybí živá duše, která by s ním mluvila nebo jen příjemně rozveselila domácnost.
Snaží se přemluvit své děti, aby za ním jezdily častěji na návštěvu
Kdykoli je Tomáš na telefonu se svými dětmi, nechce ukončit hovor. Zajímá ho, jak se mají vnoučata, a teskní, že je nemůže obejmout. „Jako malý jsem se svým dědou jezdil na ryby. Rád bych svým vnoučatům ukázal podobnou vesnickou zábavu.
Ony však i s rodiči žijí v zahraničí a letenky jsou příliš drahé,“ říká zklamaně. Tomáš je rád, když se rodina sejde na Vánoce, a pořád tajně doufá, že se alespoň jedno jeho dítě rozhodne vrátit do rodné země. Jeho dceři před pár týdny nabídli výhodnou pracovní pozici, která je sice v jiném městě, než kde Tomáš žije, ale stále blíže než místo, kde žijí teď. Tajně doufá, že se rozhodne v jeho prospěch a on nezůstane sám.
Autor: Tereza Hotovcová
