Milosrdní psi, též známi jako psi obětí, byli poprvé využíváni německou armádou. Pomáhali najít zraněné vojáky na bojišti a utěšit umírající, kteří již neměli šanci na záchranu.
Země nikoho byla během první světové války polem plným bolesti a beznaděje. Pro zraněné vojáky bylo jemné šťouchnutí vlhkého čenichu důvod k radosti. Příchod milosrdného psa totiž znamenal, že přichází pomoc.
Tito psi po bitvě prohledávali pole a hledali vojáky, kterým by pomohli. Většina z nich nesla na zádech ve speciálně upravených postrojích lékařské potřeby. Někteří poslušně nosili i plynové masky. Když našli zraněného muže, sebrali v zubech kus jeho uniformy a běželi s ním zpět do tábora.
Stávalo se, že psi našli někoho, kdo se už zachránit nedal. V takovém případě si lehli po boku vojáka, když umíral. Tím mu nabídli poslední okamžiky společnosti, pohodlí a tepla.
Psi ve válkách po tisíce let
Nástěnné malby ve starověkém Egyptě zobrazují psy v bitvě. Také zprávy psané starověkými Řeky zmiňují psy chráněné plášti. Z toho lze usuzovat, že lidé používali psy ve válkách po tisíce let. Žili a umírali na bojištích po boku lidí.
V roce 1890 se objevil nový nápad. Německý milovník psů a malíř jménem Jean Bungartz založil Německý spolek pro lékařské psy. Plánoval výcvik psů, kteří by mohli pomáhat najít zraněné vojáky.
O pět let později se myšlenka lékařských psů dostala do Británie. Roku 1895 se major Edwin Richardson setkal s mužem, který kupoval anglické psy, aby je poslal do Německa. Byl pověřen německou vládou, aby nakoupil velké množství psů pro německou armádu.
Richardson začal experimentovat se psy, aby zjistil, zda by mohli být užiteční během války. V nedalekém vojenském táboře na ně připevnil sedlové brašny a nechal je přinést lahve dobrovolným vojákům. Vynikajícími pro požadovanou práci byli shledáni teriéři a kolie.
V roce 1914 si s manželkou otevřeli školu pro výcvik britských válečných psů. Při tréninku se střílelo a projížděly vojenské náklaďáky, aby si psi zvykli na hluk. Naučili je však také nacházet lidi. Richardson platil nezaměstnaným místním lidem, aby leželi v lese. Psi kolem mrtvých těl jen procházeli a dokonce ignorovali německé uniformy.
Vypuknutí první světové války
S vypuknutím první světové války byli na frontu posláni psi z Británie, Německa a Francie. Do zákopů byli posíláni muži i psi. Během čtyř let trvání války obě strany využily více než 50 tisíc psů, kteří zachránili tisíce životů.
Kromě teriérů a kolií byli využívána také plemena jako německý ovčák, dobrmani, boxeři a další. Nazývali se milosrdní psi, sanitní psi nebo psi červeného kříže. Jejich práce začala, jakmile se vojáci začali vracet z bitev.
Poté se speciálně vycvičení psi vydali na bojiště. Nesli lékařský materiál, který umožnil zraněnému vojákovi, aby se sám ošetřil. Těžce zraněnému sebrali kus uniformy a běželi zpět upozornit ostatní. V mlze a temných lesích nacházeli psi raněné, které by sanitáři nikdy nenašli a byli by ponecháni svému osudu. Jindy psi utěšovali umírající. Leželi vedle něj, aby nezemřel sám.
Někteří ze psů se dokonce proslavili. Americký pes – seržant Stubby – se naučil upozorňovat vojáky na příchozí yperit. Díky svému výbornému sluchu dokázal slyšet letící granát dříve a tím zachránil nejednoho vojáka. Když válka roku 1918 skončila, bylo zabito asi 7 tisíců těchto psů. Většina jich zemřela ve válce anonymně.
Během druhé světové války se psi vrátili na bitevní pole nejen jako milosrdní psi, ale také jako strážci, poslové a zvědi. Působili v armádě, pobřežní stráži a námořní pěchotě. Sloužili i v pozdějších konfliktech – během války ve Vietnamu, v Iráku a Afghánistánu. Později se začali využívat také jako terapeutičtí psi pro vojáky, kteří se zotavovali po bitvě.
Zdroj: allthatsinteresting.com, en.wikipedia.org, eurozpravy.cz
Autor: Silvie Grulichová
